Roadtrip po Rakousku 🚙 ⛰

 Ahoj všem. 🖤 Slíbila jsem pokračování článku... tak tady je.  Připravte se na nálož fotek, sice většina z vás už je viděla na instagramu, stejně jako fotky z minulého článku, ale kdo budete chtít kouknout nebo mě na IG nesledujete, pokračujte níž. 😊 Tuším, že mi dá článek zabrat...

Hned následující den po koncertě v Mnichově jsme se zase vydaly na cestu. Opustily jsme Mnichov, následně celé Německo (😢) a pokračovali Rakouskem do Salzburgu. Ubytovaly jsme se v krásném "starodávném" hotelu. Daly si svačinu, převlékly se a vyrazily do historického centra. Pěšky nám to trvalo asi půl hodiny. Musím říct, že na Salzburg jsem se strašně těšila a vůbec mě nezklamal. Z vyhlídky byl opravdu krásný. Měly jsme naplánováno několik míst, ale nakonec jsme všechno neprošly, říkaly jsme si, že nám to stačí takhle z výhledu. 

Výhled z našeho ubytování. Fotek moc nemám, na nich to nevynikne tak, jako na videu. 

A my, bordelářky. :D Řeknu vám ale, že od té doby, co jsme vyjely z Prahy, jsme až tady v Salzburgu byly poprvé nakoupit a na jídle, jinak jsme stále měly zásoby z domova a jako jídlo jsme si koupily kebab, protože v okolí skoro nic nebylo. :D No a kebab nebyl vůbec dobrej, byl malej a stál 6,5 euro. 🙄 😃

Druhý den jsme opouštěly Salzburg a vydaly se směrem k jezerům. Jako první nás čekalo Gosausee. Ten den nebylo moc hezky, poprchávalo a byla celkem i zima. Ale nic nás neodradilo. Bohužel, abychom stihly vše, co jsme chtěly, byla to opravdu jen krátká zastávka. Žádné túry, žádné výšlapy.. Ale byla to krása. Já celou cestu strašně prožívala všechny hory a kopce, a mraky, které jsme míjely. Pořád jsem říkala "woooow". Nojo, je vidět, že jsem takhle někde byla poprvé. 😃

Jako další byl na programu Hallstatt. Ikonické místo, nutnost navštívit. Hallstatt mám dokonce doma jako plakát na zeď od posterstore.cz (a to mi připomíná, že je čas prohodit plakáty - z růžových na hnědé podzimní a zimní 🍂☃️). Městečko ale bylo taaak auty zaplněné, že jsme stály na parkovišti vzdáleném asi hodinu chůze. Za normálních okolností by nám to nevadilo, ale tlačil nás čas. 😅

Po pár hodinách už zase vyrážíme dál, po cestě samozřejmě posloucháme Andrease. 😃

Odpoledne se udělalo celkem hezky, takže na naše další ubytování jsme už přijely za sluníčka. Tentokrát už to nebyl hotel, ale kemp. Koho by zajímalo, kde jsem kempy hledala, tak v aplikaci Park4Night. Vybrala jsem kemp Wolfgangblick u jezera Wolfgangsee. Měli úplně plno, ale jelikož jsme měly jen osobní auto, tak nám nabídli parkovací místo. To nám vůbec nevadilo, trávu okolo jsme nepotřebovaly. Navíc byla výhoda, že jsme měly jezero strašně blízko, a stejně tak i záchody a sprchy. 😃 A cena? Za jednu noc po nás chtěly jen 15 euro, boží. 

Nakonec jsme se ještě ten den vypravily na menší procházku. 

Konečně jsem si mohla dát pivo. 😃

Na pláži jsme odchytly jednoho českého pána, který nás vyfotil... Co tomu ale předcházelo... Noo.. můj pád. 😃 Neudržela jsem se a skutálela se do jezera. Naštěstí jsem se stihla podepřít rukou, takže jsem měla jen trochu mokré tričko. Pán se ale moc nesmál, nechápu. 😃

Jedna hezká fotka se povedla.

A moje mokré třičko.

Spaní v autě nebylo moc pohodlné, jen jsme si sklopily sedačky, protože se nám nechtělo vyndavat vše z kufru a nafukovat matraci. Ale nevyspalé jsme z toho nebyly, takže pohoda. Ráno jsme udělaly rychlou fotku u jezera a vydaly se dál. 🤩

Další a zároveň poslední noc (😢) nás čekala u jezera Traunsee (Camping Traunsee) v městečku Altmünster. Tam ale měly na recepci zrovna pauzu, tak jsme zaparkovaly auto u obchodů a šly se projít. Hledaly jsme nějaký vstup k jezeru, ale bohužel, samé zákazy. Tak jsme se vrátily k autu a šly se podívat do obchodů. No řeknu vám, byly jsme jako u vytržení. Hofer, Bipa, Billa, všude jsme všechno chtěly. To bylo furt "Jee, podívej. Jee, koukej. Jee, to chci. Jee, hustý." Prostě my poprvé v Německu a Rakousku. A navíc já, milovník těchto zemí a jazyka (a ano, neumím německy skoro ani slovo 😅). 

A ještě vám řeknu dál, co jsme za blázny.. Kdykoliv jsme viděly nějaké české auto, já křičela "Jee, Češi." a ségra "My jsme taky z Česka!" Vždycky! Říkaly jsme to všude, takže se nám několikrát stalo, že třeba v kempu nás ty lidi i slyšeli. 😃 Ale suchaři... nic neodpověděli. A cestou domů dokonce ségra na česká auta mávala z okýnka. A taky nic. Až jedna paní jí to oplatila.. po tom, co jsme ji dvakrát předjely. 😃 

Konečně jsme dorazily do kempu a zase... chytly jsme opravdu super místo. Krásný výhled a sprchy kousíček. 

Po zaparkování jsme se vydaly pešky do nedalekého městečka Gmunden, kde jsme chtěly vidět zámeček Ort (Schloss Ort). 

Bylo to krásný, ale taky pěkný horko a bohužel, pantofle, které jsem měla asi podruhé na sobě (když pominu zvuk, který dělají při každém kroku), mi udělaly nepříjemné puchýře. No pálilo to dost, co vám budu povídat.. 

Po návratu do kempu jsme si začaly připravovat naše lóže. Přestože jsme k nafouknutí matračky neměly žádné instrukce (zapojuje se to do auta), poradily jsme si s tím hravě. 😃 

Je to zvláštní, ale tentokrát mi byla v autě zima. Ale za ten ranní výhled to stálo. 

Celou dobu jsme se ségrou měly v hlavě jeden plán. Natočit před nějakou horou taneček na písničku od Andrease Gabaliera. On totiž jeden jednoduchý taneček má a my to chtěly udělat úplně stejně a tématicky v jeho tričku a v Rakousku. Tak jsme hned ráno vyrazily dolů k jezeru (měly jsme to pár metrů). A daly to na první pokus. Sice to má pár chyb, ale jeden pokus, jeden střih, účel splněn. (najdete na IG)

Řeknu vám, že se nám vůbec nechtělo domů.. Tak jsme se rozhodly trochu změnit plány a zůstat až do odpoledne. Vzaly jsme si deku, lehly si na pláž a četly si. Domů jsme tedy dorazily až k večeru. Vlastně... jely jsme za rodinou, kde jsme přespaly jednu noc a pak jely zpět do Prahy. Ale bylo to smutné... jak jsme překročily hranice, všude už jen česká auta, české značky, české nápisy... A když projelo německé nebo rakouské auto, volaly jsme "My jsme taky byly v Rakousku/Německu. Užijte si to tam."

Tento roadtrip jsme uspořádaly na začátku srpna a já na to ještě furt vzpomínám. Bylo to boží. Jsem pyšná, jak jsme to všechno zvládly. Nejvíc jsem ale pyšná na sebe, jak jsem to odřídila. No jela bych hned zas... Myslím, že z toho uděláme tradici. Každý rok do Rakouska do kempu.
Na závěr (přestože můj blog URČITĚ NEČTE A SNAD ANI NIKDY ČÍST NEBUDE), děkuji svému šéfovi! Bez něj (a jeho auta) bychom asi nikam nejely. 

A co vy? Byli/y jste v Rakousku? Kde se vám líbilo?